naseprava.cz

Můžu si vybrat, u koho budu bydlet?

Podle Úmluvy může dítě odebrat z rodiny jen soud a dítě starší 12 let má právo se ke všemu vyjadřovat. Pokud soud ještě neskončil, máš podle zákona několik práv, o kterých bys měl vědět.

Jde hlavně o tohle:

Dostaneš přiděleného kolizního opatrovníka, který bude během soudu hájit tvoje práva a tlumočit soudu tvoje názory. Tuhle osobu určuje soud. Kdo je kolizní opatrovník, můžeš zjistit z rozhodnutí soudu nebo se zeptej přímo na OSPOD u soudu. Máš právo vyjadřovat se ke všemu, co se tě týká. To platí při jednání na OSPOD (např. na případové konferenci) i u soudu. Tvůj názor se přitom podle zákona musí brát vážně. Vyjadřovat se můžeš buď přímo (osobně), nebo za tebe může mluvit někdo jiný, např. kolizní opatrovník anebo i někdo další, koho si sám vybereš.

Máš taky právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém žiješ. Zákon navíc říká, že tvoje názory se musí brát vážně. Pokud už proces skončil, máš tato práva:

Seznámit se s rozsudkem, podle kterého jsi v pěstounské péči, a zjistit, proč už nežiješ se svou rodinou. Z rozsudku se taky dozvíš, co teď můžou tvoji rodiče a jaká práva mají pěstouni. Je tam uvedeno i to, jestli máš nějakého opatrovníka nebo poručníka. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že až do 18 let budeš potřebovat k některým běžným úkonům souhlas zákonného zástupce.

O zahájení procesu můžeš dokonce požádat i ty sám jako nezletilý – můžeš např. podat návrh k soudu, aby se změnilo prostředí, ve kterém žiješ. S tím ti pomůže klíčový pracovník, OSPOD nebo nějaký právník. Další možností je jít k soudu a návrh sepsat rovnou tam (zároveň můžeš i požádat o advokáta). Návrh pak bude posuzovat nezávislý soud a bude se k němu vyjadřovat plno odborníků. Přitom platí, že soud tvému návrhu nemusí vyhovět, když se mu bude zdát, že by pro tebe nebyla taková změna dobrá. Jinak řečeno: máš právo říkat, co si myslíš a co by se ti líbilo, soud i sociální pracovníci tě musí poslouchat a brát tvoje názory vážně. Ale pozor - nejsou povinni udělat všechno, co si budeš přát. Důležité ale je, že soud i úřady musí mít pro svoje rozhodnutí důvody, které ti musí umět vysvětlit.

Můžu říct, co se mi nelíbí na pěstounské rodině?

Podle Úmluvy může dítě odebrat z rodiny jen soud a dítě starší 12 let má právo se ke všemu vyjadřovat. Pokud soud ještě neskončil, máš podle zákona několik práv, o kterých bys měl vědět.

Jde hlavně o tohle:

Dostaneš přiděleného kolizního opatrovníka, který bude během soudu hájit tvoje práva a tlumočit soudu tvoje názory. Tuhle osobu určuje soud. Kdo je kolizní opatrovník, můžeš zjistit z rozhodnutí soudu nebo se zeptej přímo na OSPOD u soudu. Máš právo vyjadřovat se ke všemu, co se tě týká. To platí při jednání na OSPOD (např. na případové konferenci) i u soudu. Tvůj názor se přitom podle zákona musí brát vážně. Vyjadřovat se můžeš buď přímo (osobně), nebo za tebe může mluvit někdo jiný, např. kolizní opatrovník anebo i někdo další, koho si sám vybereš.

Máš taky právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém žiješ. Zákon navíc říká, že tvoje názory se musí brát vážně. Pokud už proces skončil, máš tato práva:

Seznámit se s rozsudkem, podle kterého jsi v pěstounské péči, a zjistit, proč už nežiješ se svou rodinou. Z rozsudku se taky dozvíš, co teď můžou tvoji rodiče a jaká práva mají pěstouni. Je tam uvedeno i to, jestli máš nějakého opatrovníka nebo poručníka. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že až do 18 let budeš potřebovat k některým běžným úkonům souhlas zákonného zástupce.

O zahájení procesu můžeš dokonce požádat i ty sám jako nezletilý – můžeš např. podat návrh k soudu, aby se změnilo prostředí, ve kterém žiješ. S tím ti pomůže klíčový pracovník, OSPOD nebo nějaký právník. Další možností je jít k soudu a návrh sepsat rovnou tam (zároveň můžeš i požádat o advokáta). Návrh pak bude posuzovat nezávislý soud a bude se k němu vyjadřovat plno odborníků. Přitom platí, že soud tvému návrhu nemusí vyhovět, když se mu bude zdát, že by pro tebe nebyla taková změna dobrá. Jinak řečeno: máš právo říkat, co si myslíš a co by se ti líbilo, soud i sociální pracovníci tě musí poslouchat a brát tvoje názory vážně. Ale pozor - nejsou povinni udělat všechno, co si budeš přát. Důležité ale je, že soud i úřady musí mít pro svoje rozhodnutí důvody, které ti musí umět vysvětlit.

Můžu nesouhlasit s odebráním z rodiny?

Podle Úmluvy může dítě odebrat z rodiny jen soud a dítě starší 12 let má právo se ke všemu vyjadřovat. Pokud soud ještě neskončil, máš podle zákona několik práv, o kterých bys měl vědět.

Jde hlavně o tohle:

Dostaneš přiděleného kolizního opatrovníka, který bude během soudu hájit tvoje práva a tlumočit soudu tvoje názory. Tuhle osobu určuje soud. Kdo je kolizní opatrovník, můžeš zjistit z rozhodnutí soudu nebo se zeptej přímo na OSPOD u soudu. Máš právo vyjadřovat se ke všemu, co se tě týká. To platí při jednání na OSPOD (např. na případové konferenci) i u soudu. Tvůj názor se přitom podle zákona musí brát vážně. Vyjadřovat se můžeš buď přímo (osobně), nebo za tebe může mluvit někdo jiný, např. kolizní opatrovník anebo i někdo další, koho si sám vybereš.

Máš taky právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém žiješ. Zákon navíc říká, že tvoje názory se musí brát vážně. Pokud už proces skončil, máš tato práva:

Seznámit se s rozsudkem, podle kterého jsi v pěstounské péči, a zjistit, proč už nežiješ se svou rodinou. Z rozsudku se taky dozvíš, co teď můžou tvoji rodiče a jaká práva mají pěstouni. Je tam uvedeno i to, jestli máš nějakého opatrovníka nebo poručníka. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že až do 18 let budeš potřebovat k některým běžným úkonům souhlas zákonného zástupce.

O zahájení procesu můžeš dokonce požádat i ty sám jako nezletilý – můžeš např. podat návrh k soudu, aby se změnilo prostředí, ve kterém žiješ. S tím ti pomůže klíčový pracovník, OSPOD nebo nějaký právník. Další možností je jít k soudu a návrh sepsat rovnou tam (zároveň můžeš i požádat o advokáta). Návrh pak bude posuzovat nezávislý soud a bude se k němu vyjadřovat plno odborníků. Přitom platí, že soud tvému návrhu nemusí vyhovět, když se mu bude zdát, že by pro tebe nebyla taková změna dobrá. Jinak řečeno: máš právo říkat, co si myslíš a co by se ti líbilo, soud i sociální pracovníci tě musí poslouchat a brát tvoje názory vážně. Ale pozor - nejsou povinni udělat všechno, co si budeš přát. Důležité ale je, že soud i úřady musí mít pro svoje rozhodnutí důvody, které ti musí umět vysvětlit.

Mám právo vědět, proč už nemůžu být se svou rodinou?

Podle Úmluvy může dítě odebrat z rodiny jen soud a dítě starší 12 let má právo se ke všemu vyjadřovat. Pokud soud ještě neskončil, máš podle zákona několik práv, o kterých bys měl vědět.

Jde hlavně o tohle:

Dostaneš přiděleného kolizního opatrovníka, který bude během soudu hájit tvoje práva a tlumočit soudu tvoje názory. Tuhle osobu určuje soud. Kdo je kolizní opatrovník, můžeš zjistit z rozhodnutí soudu nebo se zeptej přímo na OSPOD u soudu. Máš právo vyjadřovat se ke všemu, co se tě týká. To platí při jednání na OSPOD (např. na případové konferenci) i u soudu. Tvůj názor se přitom podle zákona musí brát vážně. Vyjadřovat se můžeš buď přímo (osobně), nebo za tebe může mluvit někdo jiný, např. kolizní opatrovník anebo i někdo další, koho si sám vybereš.

Máš taky právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém žiješ. Zákon navíc říká, že tvoje názory se musí brát vážně. Pokud už proces skončil, máš tato práva:

Seznámit se s rozsudkem, podle kterého jsi v pěstounské péči, a zjistit, proč už nežiješ se svou rodinou. Z rozsudku se taky dozvíš, co teď můžou tvoji rodiče a jaká práva mají pěstouni. Je tam uvedeno i to, jestli máš nějakého opatrovníka nebo poručníka. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že až do 18 let budeš potřebovat k některým běžným úkonům souhlas zákonného zástupce.

O zahájení procesu můžeš dokonce požádat i ty sám jako nezletilý – můžeš např. podat návrh k soudu, aby se změnilo prostředí, ve kterém žiješ. S tím ti pomůže klíčový pracovník, OSPOD nebo nějaký právník. Další možností je jít k soudu a návrh sepsat rovnou tam (zároveň můžeš i požádat o advokáta). Návrh pak bude posuzovat nezávislý soud a bude se k němu vyjadřovat plno odborníků. Přitom platí, že soud tvému návrhu nemusí vyhovět, když se mu bude zdát, že by pro tebe nebyla taková změna dobrá. Jinak řečeno: máš právo říkat, co si myslíš a co by se ti líbilo, soud i sociální pracovníci tě musí poslouchat a brát tvoje názory vážně. Ale pozor - nejsou povinni udělat všechno, co si budeš přát. Důležité ale je, že soud i úřady musí mít pro svoje rozhodnutí důvody, které ti musí umět vysvětlit.

Musí pěstoun / sociální pracovník / soud splnit moje přání?

Podle Úmluvy může dítě odebrat z rodiny jen soud a dítě starší 12 let má právo se ke všemu vyjadřovat. Pokud soud ještě neskončil, máš podle zákona několik práv, o kterých bys měl vědět.

Jde hlavně o tohle:

Dostaneš přiděleného kolizního opatrovníka, který bude během soudu hájit tvoje práva a tlumočit soudu tvoje názory. Tuhle osobu určuje soud. Kdo je kolizní opatrovník, můžeš zjistit z rozhodnutí soudu nebo se zeptej přímo na OSPOD u soudu. Máš právo vyjadřovat se ke všemu, co se tě týká. To platí při jednání na OSPOD (např. na případové konferenci) i u soudu. Tvůj názor se přitom podle zákona musí brát vážně. Vyjadřovat se můžeš buď přímo (osobně), nebo za tebe může mluvit někdo jiný, např. kolizní opatrovník anebo i někdo další, koho si sám vybereš.

Máš taky právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém žiješ. Zákon navíc říká, že tvoje názory se musí brát vážně. Pokud už proces skončil, máš tato práva:

Seznámit se s rozsudkem, podle kterého jsi v pěstounské péči, a zjistit, proč už nežiješ se svou rodinou. Z rozsudku se taky dozvíš, co teď můžou tvoji rodiče a jaká práva mají pěstouni. Je tam uvedeno i to, jestli máš nějakého opatrovníka nebo poručníka. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že až do 18 let budeš potřebovat k některým běžným úkonům souhlas zákonného zástupce.

O zahájení procesu můžeš dokonce požádat i ty sám jako nezletilý – můžeš např. podat návrh k soudu, aby se změnilo prostředí, ve kterém žiješ. S tím ti pomůže klíčový pracovník, OSPOD nebo nějaký právník. Další možností je jít k soudu a návrh sepsat rovnou tam (zároveň můžeš i požádat o advokáta). Návrh pak bude posuzovat nezávislý soud a bude se k němu vyjadřovat plno odborníků. Přitom platí, že soud tvému návrhu nemusí vyhovět, když se mu bude zdát, že by pro tebe nebyla taková změna dobrá. Jinak řečeno: máš právo říkat, co si myslíš a co by se ti líbilo, soud i sociální pracovníci tě musí poslouchat a brát tvoje názory vážně. Ale pozor - nejsou povinni udělat všechno, co si budeš přát. Důležité ale je, že soud i úřady musí mít pro svoje rozhodnutí důvody, které ti musí umět vysvětlit.