naseprava.cz

Může mi někdo kontrolovat hovory, emaily, dopisy a sms s blízkými?

Úmluva o právech dítěte chrání dítě před „svévolným zasahováním do soukromí“. To znamená, že nikdo nesmí kontrolovat tvoje dopisy, smsky, emaily nebo hovory jen proto, že by ti tím chtěl bránit v kontaktu s rodinou nebo ti nějak škodit (omezovat tě, zesměšňovat a podobně). Kontrola korespondence je ale možná, když by to bylo nutné pro tvoje dobro – např. když je třeba tě ochránit před šikanou nebo obtěžováním na internetu. Přitom je důležité, abys znal pravidla, jak používat internet bezpečně (pokud si v tom třeba tvoji pěstouni nejsou jistí a bojí se ti internet dovolit, můžete spolu požádat o pomoc např. učitele počítačů ze školy nebo využít webu www.bezpecnyinternet.cz).

Kromě toho máš podle Úmluvy právo i na ochranu soukromí doma, kde bydlíš, spíš atd. K tomu patří i soukromí při mytí, převlékání atd. Pro takové situace ale neplatí žádné obecné pravidlo, kterému by se dalo říkat právo. V našich zákonech ani není napsáno, jestli musí mít dítě vlastní pokoj. Tohle může být v každé rodině jiné a každý z nás může být na tyhle věci i jinak citlivý. Jediné, co opravdu funguje, je o tom otevřeně mluvit. Neboj se o tom bavit se svými pěstouny – říkej jim, co se ti líbí a co ne, na co jsi zvyklý a co je pro tebe nové nebo nepříjemné. Kdyby ses o těch věcech styděl mluvit přímo, můžete poprosit o pomoc klíčového pracovníka, psychologa nebo někoho jiného, komu věříš a kdo ti s tím pomůže. Někdy může být jednodušší sepsat všechno jako v dopise, a vyhnout se tak rozhovoru o věcech, které můžou být nepříjemné nebo třeba trapné.

Může si mě pěstoun přidat jako přítele na facebook?

Úmluva o právech dítěte chrání dítě před „svévolným zasahováním do soukromí“. To znamená, že nikdo nesmí kontrolovat tvoje dopisy, smsky, emaily nebo hovory jen proto, že by ti tím chtěl bránit v kontaktu s rodinou nebo ti nějak škodit (omezovat tě, zesměšňovat a podobně). Kontrola korespondence je ale možná, když by to bylo nutné pro tvoje dobro – např. když je třeba tě ochránit před šikanou nebo obtěžováním na internetu. Přitom je důležité, abys znal pravidla, jak používat internet bezpečně (pokud si v tom třeba tvoji pěstouni nejsou jistí a bojí se ti internet dovolit, můžete spolu požádat o pomoc např. učitele počítačů ze školy nebo využít webu www.bezpecnyinternet.cz).

Kromě toho máš podle Úmluvy právo i na ochranu soukromí doma, kde bydlíš, spíš atd. K tomu patří i soukromí při mytí, převlékání atd. Pro takové situace ale neplatí žádné obecné pravidlo, kterému by se dalo říkat právo. V našich zákonech ani není napsáno, jestli musí mít dítě vlastní pokoj. Tohle může být v každé rodině jiné a každý z nás může být na tyhle věci i jinak citlivý. Jediné, co opravdu funguje, je o tom otevřeně mluvit. Neboj se o tom bavit se svými pěstouny – říkej jim, co se ti líbí a co ne, na co jsi zvyklý a co je pro tebe nové nebo nepříjemné. Kdyby ses o těch věcech styděl mluvit přímo, můžete poprosit o pomoc klíčového pracovníka, psychologa nebo někoho jiného, komu věříš a kdo ti s tím pomůže. Někdy může být jednodušší sepsat všechno jako v dopise, a vyhnout se tak rozhovoru o věcech, které můžou být nepříjemné nebo třeba trapné.

Budu mít u pěstounů své soukromí?

Úmluva o právech dítěte chrání dítě před „svévolným zasahováním do soukromí“. To znamená, že nikdo nesmí kontrolovat tvoje dopisy, smsky, emaily nebo hovory jen proto, že by ti tím chtěl bránit v kontaktu s rodinou nebo ti nějak škodit (omezovat tě, zesměšňovat a podobně). Kontrola korespondence je ale možná, když by to bylo nutné pro tvoje dobro – např. když je třeba tě ochránit před šikanou nebo obtěžováním na internetu. Přitom je důležité, abys znal pravidla, jak používat internet bezpečně (pokud si v tom třeba tvoji pěstouni nejsou jistí a bojí se ti internet dovolit, můžete spolu požádat o pomoc např. učitele počítačů ze školy nebo využít webu www.bezpecnyinternet.cz).

Kromě toho máš podle Úmluvy právo i na ochranu soukromí doma, kde bydlíš, spíš atd. K tomu patří i soukromí při mytí, převlékání atd. Pro takové situace ale neplatí žádné obecné pravidlo, kterému by se dalo říkat právo. V našich zákonech ani není napsáno, jestli musí mít dítě vlastní pokoj. Tohle může být v každé rodině jiné a každý z nás může být na tyhle věci i jinak citlivý. Jediné, co opravdu funguje, je o tom otevřeně mluvit. Neboj se o tom bavit se svými pěstouny – říkej jim, co se ti líbí a co ne, na co jsi zvyklý a co je pro tebe nové nebo nepříjemné. Kdyby ses o těch věcech styděl mluvit přímo, můžete poprosit o pomoc klíčového pracovníka, psychologa nebo někoho jiného, komu věříš a kdo ti s tím pomůže. Někdy může být jednodušší sepsat všechno jako v dopise, a vyhnout se tak rozhovoru o věcech, které můžou být nepříjemné nebo třeba trapné.