naseprava.cz

Může někdo kontrolovat dítěti hovory, emaily, dopisy a sms s blízkými?

Úmluva o právech dítěte dítě chrání před „svévolným zasahováním do soukromí“, tzn., kontrola korespondence nemůže být vedena snahou bránit mu v kontaktu s blízkými, omezovat svobodu projevu, či chtít dítě poškodit (zesměšnit, ponížit, atp.). Případný zásah do soukromí je možný jen v případě, kdy je to v zájmu dítěte, například jako ochrana před šikanou nebo obtěžováním na internetu, atp. Pro tyto účely je dobré probrat si s dítětem pravidla bezpečného užívání internetu (pokud si nejste jisti, že internetu sami dobře rozumíte a bojíte se dovolit dítěti ho používat, může vám v tomto pomoci třeba učitel IT ze školy dítěte, nebo využít např. webu www.bezpecnyinternet.cz .

Taky má dítě právo na ochranu svého soukromí, ve smyslu soukromí místa, kde bydlí, spí, soukromí při vykonávání hygieny, převlékání, atp.

Pro tyto situace neplatí jednoznačné pravidlo, které by šlo označit jako právo. V našich zákonech neexistuje ustanovení, které by určovalo, zda dítě musí mít svůj pokoj, atp. V každé rodině mohou být zvyklosti v této oblasti trošku jiné a každý z náš může být vůči projevům narušení soukromí jinak citlivý. Jediné, co v těchto situací skutečně funguje, je komunikace. Podpořte dítě, aby o tomto mluvilo se svými pěstouny – říkalo jim, co se mu líbí a co ne, na co je zvyklé a co je pro něj nové, nebo nepříjemné. Pokud je to obtížné a dítě se stydí, můžeš o pomoc požádat klíčového pracovníka, psychologa nebo kohokoliv, komu důvěřuje.

Někdy může být jednoduší vše sepsat do dopisu a vyhnout se tak přímé komunikaci, o věcech, které přináší stud nebo pocit trapnosti.

Mám si přidat svoje děti jako přátele na facebook?

Úmluva o právech dítěte dítě chrání před „svévolným zasahováním do soukromí“, tzn., kontrola korespondence nemůže být vedena snahou bránit mu v kontaktu s blízkými, omezovat svobodu projevu, či chtít dítě poškodit (zesměšnit, ponížit, atp.). Případný zásah do soukromí je možný jen v případě, kdy je to v zájmu dítěte, například jako ochrana před šikanou nebo obtěžováním na internetu, atp. Pro tyto účely je dobré probrat si s dítětem pravidla bezpečného užívání internetu (pokud si nejste jisti, že internetu sami dobře rozumíte a bojíte se dovolit dítěti ho používat, může vám v tomto pomoci třeba učitel IT ze školy dítěte, nebo využít např. webu www.bezpecnyinternet.cz .

Taky má dítě právo na ochranu svého soukromí, ve smyslu soukromí místa, kde bydlí, spí, soukromí při vykonávání hygienypřevlékání, atp.

Pro tyto situace neplatí jednoznačné pravidlo, které by šlo označit jako právo. V našich zákonech neexistuje ustanovení, které by určovalo, zda dítě musí mít svůj pokoj, atp. V každé rodině mohou být zvyklosti v této oblasti trošku jiné a každý z náš může být vůči projevům narušení soukromí jinak citlivý. Jediné, co v těchto situací skutečně funguje, je komunikace. Podpořte dítě, aby o tomto mluvilo se svými pěstouny – říkalo jim, co se mu líbí a co ne, na co je zvyklé a co je pro něj nové, nebo nepříjemné. Pokud je to obtížné a dítě se stydí, můžeš o pomoc požádat klíčového pracovníka, psychologa nebo kohokoliv, komu důvěřuje.

Někdy může být jednoduší vše sepsat do dopisu a vyhnout se tak přímé komunikaci, o věcech, které přináší stud nebo pocit trapnosti.

V jaké míře musím respektovat a zajistit dětem soukromí?

Úmluva o právech dítěte dítě chrání před „svévolným zasahováním do soukromí“, tzn., kontrola korespondence nemůže být vedena snahou bránit mu v kontaktu s blízkými, omezovat svobodu projevu, či chtít dítě poškodit (zesměšnit, ponížit, atp.). Případný zásah do soukromí je možný jen v případě, kdy je to v zájmu dítěte, například jako ochrana před šikanou nebo obtěžováním na internetu, atp. Pro tyto účely je dobré probrat si s dítětem pravidla bezpečného užívání internetu (pokud si nejste jisti, že internetu sami dobře rozumíte a bojíte se dovolit dítěti ho používat, může vám v tomto pomoci třeba učitel IT ze školy dítěte, nebo využít např. webu www.bezpecnyinternet.cz .

Taky má dítě právo na ochranu svého soukromí, ve smyslu soukromí místa, kde bydlí, spí, soukromí při vykonávání hygienypřevlékání, atp.

Pro tyto situace neplatí jednoznačné pravidlo, které by šlo označit jako právo. V našich zákonech neexistuje ustanovení, které by určovalo, zda dítě musí mít svůj pokoj, atp. V každé rodině mohou být zvyklosti v této oblasti trošku jiné a každý z náš může být vůči projevům narušení soukromí jinak citlivý. Jediné, co v těchto situací skutečně funguje, je komunikace. Podpořte dítě, aby o tomto mluvilo se svými pěstouny – říkalo jim, co se mu líbí a co ne, na co je zvyklé a co je pro něj nové, nebo nepříjemné. Pokud je to obtížné a dítě se stydí, můžeš o pomoc požádat klíčového pracovníka, psychologa nebo kohokoliv, komu důvěřuje.

Někdy může být jednoduší vše sepsat do dopisu a vyhnout se tak přímé komunikaci, o věcech, které přináší stud nebo pocit trapnosti.