Práva dětí v NRP
Většina výše položených otázek přímo souvisí s právy dětí, jejich ochranou, povinnostmi a odpovědností, která z nich vyplývá jak pro děti samotné, tak pro jejich biologické rodiče, ale i vás – pěstouny, ale i sociální pracovníky a soud. Pravděpodobně jste se již s problematikou práv dětí setkali v průběhu předpěstounské přípravy, nebo v rámci dalšího vzdělávání. Kromě tohoto krátkého obecnějšího úvodu se budeme na těchto webových stránkách věnovat především konkrétním, praktickým situacím, se kterými se můžete setkávat při výchově pěstounských dětí.
Co říká úmluva
Na úvod bychom rádi zdůraznili, že vaše rozhodnutí vytvořit a poskytnout domov ohroženým dětem je tím nejkonkrétnějším projevem respektu k jejich právům a zaslouží si nejen společenské uznání, ale i podporu a pomoc. Zajištění péče o děti v životně nepříznivé situaci způsobem, který jim umožní prožít blízký, vzájemně uspokojivý vztah, zažít pocit domova a rodinné blízkosti, naučit se běžným životním dovednostem a všestranně se rozvíjet je ústředním motivem Úmluvy o právech dítěte. Z tohoto pohledu je pak pěstounská péče jedním se základních kamenů systému péče o ohrožené děti a měla by být upřednostňována před jakoukoliv formou institucionální výchovy. Úmluva o právech dítěte, stejně jako další právní normy (Evropská úmluva o procesních právech dítěte, Listina základních práv a svobod, Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, Nový občanský zákoník a další) vytvářejí ucelenou soustavu právních norem, jejichž cílem je ochrana práv a oprávněných zájmů dětí.
Přestože pro většinu z nás je myšlenka ochrany dětí, jakožto slabších a zranitelnějších bytostí, a to jak v mezilidských, tak právních vztazích, naprosto přirozená, ještě v nedávné minulosti tomu tak nebylo. V předchozích staletích byla práva dětí, ale i dospělých určována převážně jejich majetkem a původem a mnohé děti žily v podmínkách chudoby, násilí a nespravedlnosti, které si dnes už ani neumíme představit. V roce 1989 Valné shromáždění OSN přijalo Úmluvu o právech dítěte, kterou byly položeny základy celosvětové péče o práva dětí a jejich ochranu, bez ohledu na to, z jakých rodin pocházejí, zda jsou majetné, jaké je jejich pohlaví, zdravotní stav, atp. Tento právní dokument byl v roce 1990 přijat i naším státem a od této doby principy ochrany práv dětí ovlivňují tvorbu všech zákonů i způsob, jakým je o děti pečováno. Úmluva zavazuje státy, aby práva dětí chránily, vytvářely úřady a instituce, které o ně pečují a zajišťují jejich práva a vzdělávaly děti i dospělé v této oblasti. Za děti jsou dle Úmluvy považovány všechny osoby ve věku 0 až 18 let. Vy, jako pěstouni můžete kromě jiného, pomáhat dětem orientovat se v právním systému, znát svá práva a způsob, jak je naplňovat, ale rovněž tak akceptovat odpovědnost, která s tímto souvisí.
Zvláštní pozornost je v Úmluvě věnována dětem, které nemohou žít se svými rodiči. Úmluvazavazuje státy, aby dělaly vše proto, aby se tyto děti buď mohly vrátit do péče rodičů, případně do péče jiných blízkých osob. Pokud to není možné, měl by stát zajistit, aby byly děti vychovávány v náhradním prostředí, které se svým uspořádáním co nejvíce podobá rodině. Souhrn základních východisek Úmluvy, které se dotýkají dětí v náhradní rodinné péči, jsme poskládali do následujícího desatera, které by vám mohlo posloužit jako vodítko, na jaké otázky se přednostně zaměřit.
Desatero práv dětí pro pěstouny
- Od rodičů nebo jiných blízkých osob může být dítě odděleno jen na základě rozhodnutí soudu a jen tehdy, jsou-li k tomu zákonné důvody.
- Dítě má právo vědět, co se nyní děje a proč. Pomáhejte mu pochopit proběhlé události.
- Dítě má právo vědět, co se bude dít a proč. Pomáhejte mu pochopit, zorientovat se v možnostech budoucího vývoje.
- Dítě má právo i nadále zůstat v kontaktu se svými rodiči a blízkými, byť se může jednat o kontakt telefonický, písemný nebo asistovaný. Podporujte tento kontakt, byť by to mohlo být obtížné.
- Dítě má právo se vyjadřovat ke všemu, co se děje. Naslouchejte mu a dejte mu najevo, že jeho sdělení jsou pro vás důležitá.
- Dítě má právo podílet se na hodnocení prostředí, ve kterém se nyní nachází, i vyjadřovat se k tomu, jak s ním kdo jedná. Podporujte dítě ve vyjadřování vlastního názoru, pocitů a přání, byť se můžete domnívat, že jsou obtížně splnitelná.
- Dítě má právo na opatrovníka, tedy osobu, která ho zastupuje a zprostředkovává jeho názory, pocity, postoje úřadům, soudu, atp. Tohoto opatrovníka by dítě mělo znát a být s ním v pravidelném kontaktu. Podporujte kontakt dítěte s opatrovníkem, vysvětlujte mu, jaká je role opatrovníka a s čím vším mu může pomoci.
- Dítě má právo na podporu, pomoc a služby, bude-li je potřebovat. Máte-li pocit, že dítě potřebuje odbornou pomoc, vyhledejte ji.
- Dítě má právo svá práva neuplatňovat, tzn. nikdo ho nemůže nutit vyjadřovat se k čemukoliv, činit jakákoliv rozhodnutí, setkávat s blízkými, pokud nechce atp. Respektujte toto právo a ujišťujte dítě, že nemusí činit nic, co nechce.
- Dítě má právo přímo kontaktovat soud, svoji sociální pracovnici, ale i státní zastupitelství či policii, pokud má pocit, že se děje cokoliv špatného. Pokud dítěte tohoto práva využije, pracujte s tím jako s důležitou informací pro další péči o dítě.
