Každá osoba od 0 roku do věku 18 let, pokud soud nerozhodne o nabytí některých práv dříve (např. pro účely zahájení podnikání, uzavření sňatku atp.)

Prohlášení pacienta (záznam v dokumentaci nebo zvláštní list), že byl ošetřujícím lékařem (příp. jiným zdravotnickým pracovníkem v rozsahu jeho kompetence) řádně poučen o údaje o účelu, povaze, předpokládaném prospěchu, následcích a možných rizicích poskytnutých zdravotních služeb, o alternativách, které daný výkon má, o omezení v obvyklém způsobu života po provedení výkonu, o léčebném režimu a preventivních opatřeních, která jsou vhodná, a o tom, že pacient měl možnost položit jakékoliv otázky, ty mu byly zodpovězeny, a nemá dalších otázek.

Musí být vytvořen každému dítěti, které je vážně ohroženo v prostředí, kde žije. Jeho cílem je určit, jaká péče a služby nejlépe pomohou zajistit bezpečí a rozvoj dítěte. Umístění dítěte do náhradní péče je typickým příkladem, kdy má být IPOD vytvářen. Na tvorbě IPODu má dítě právo se aktivně spolupodílet, vyjadřovat se k navrhovaným službám i rozhodování. IPOD musí být pravidelně kontrolován a v případě změn v potřebách dítěte i měněn.

Jedná se o soudem určenou osobu, jejímž úkolem je v průběhu soudního řízení hájit práva dítěte. Kolizní opatrovník je ustanovován v případech, kdy práva dítě nemohou chránit jeho rodiče, protože ve stejném soudním procesu mají vlastní zájmy. Např. v případě rozvodu, dědictví – tedy v situacích, kdy mohou rodiče zohledňovat především své zájmy před zájmy dítěte. Kolizní opatrovník by měl vždy s dítětem pravidelně osobně hovořit a soudu zprostředkovávat názory a postoje dítěte.

Úkolem metodika prevence je na základních i středních školách poskytovat služby zaměřující na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších sociálně patologických jevů. Také je odpovědný za kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participace na intervenci a následné péči v případě akutního výskytu sociálně patologických jevů. Metodik prevence by měl dítěti pomoci vždy, pokud má nějaké neshody se svými spolužáky (včetně kyberšikany atp.). Na metodika prevence se může obrátit, i pokud potřebuje pomoci při hledání podpory v jiných oblastech tvého života (volba povolání, konflikty v rodině, zdravotní či psychické obtíže, atp.).

Osoba starší 15 let a mladší 18 let.

Jedná se o právní normu, která především upravuje vztahy mezi jednotlivými fyzickými osobami. Jedna jeho část se zabývá i takzvaným rodinným právem, tzn. upravuje vztahy mezi manžely, mezi rodiči a dětmi navzájem, včetně případných práv a odpovědnosti náhradních rodičů i v oblasti pěstounské péče.

Jedná se o osobu, kterou ustanovuje soud pro případy, kdy je potřeba, aby byla hájena práva dítěte – více též KOLIZNÍ OPATROVNÍK.

Osvojitelem se může v České republice stát zletilá a svéprávná osoba, která svými osobními vlastnostmi a způsobem života zaručuje, že bude pro osvojené dítě dobrým rodičem. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojeným dítětem (osvojencem) takový poměr, jaký je mezi rodiči a biologickými dětmi. Při osvojení zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou. Osvojitelé mají stejnou rodičovskou zodpovědnost jako při výchově vlastního dítěte..

OSPOD je zkratka pro Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se o instituci, kterou zřizuje stát za účelem ochrany dětí, sídlí v podstatě v každém městě, na místním úřadě. OSPOD prošetřuje a řeší situace, kdy by mohlo docházet k ohrožení dětí, dohlíží na kvalitu péče dětí umístěných mimo vlastní rodinu a má právo podávat návrhy k soudu v této oblasti. Dle zákona může jakékoliv dítě kdykoliv a bez vědomí rodičů, pěstounů či zařízení, ve kterém žije, přímo kontaktovat OSPOD a požadovat ochranu nebo služby, pokud je v danou chvíli potřebuje.

Poradce pro volbu povolání by měl pracovat na každé základní škole (mnohdy pracují i na středních školách). Jedná se o pověřené pedagogy, případně školní psychology, jejichž úkolem je poskytovat žákům i jejich rodičům (případně pěstounům) informace o hlavních typech a druzích středních škol, o možnostech a požadavcích studia na nich, o soustavě studijních a učebních oborů, , o povoláních, pro která tyto studijní a učební obory své absolventy připravují, o potřebě pracovníků pro tato povolání, obsahu činnosti a nárocích, které tato povolání kladou na pracovníky, o možných způsobech dalšího studia a zvyšování kvalifikace, o systému odměňování, sociálního zabezpečení atd. V případě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami by měl poradce pro volbu povolání dítě a jeho rodiče směřovat i na další odborná pracoviště, která mohou pomoci při volbě povolání (pedagogicko-psychologické poradny atp.).

Vysokoškolský vzdělaná osoba v oboru právo (absolvent právnické fakulty na univerzitě), která poskytuje právní služby a zastoupení, jedná v zájmu toho, koho zastupuje, snaží se pro něj dosáhnout nejlepšího možného výsledku.

Nařízení soudu učiněné před zahájením řízení ve věci samé, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Tedy dočasná úprava určitého stavu (např. aby se určité osoby spolu nestýkaly) do doby, kdy bude rozhodnuto o celé věci.

Případová konference je formou řešení obtížné sociální situace dítěte, kdy je potřeba zvažovat, jaké služby budou využity, aby se zvýšila jeho bezpečnost a životní pohoda. Principem případové konference je, že se na jednom místě sejdou všichni, kdo s rodinou pracují či mohou pracovat (včetně dítěte, je-li to možné), a hledají společně, co a kdo může udělat pro to, aby se situace v rodině zlepšila. Případové konference svolává OSPOD a zákon přímo určuje situace, kdy by měly být svolávány.

Odborník, který se zabývá tzv. psychologickou diagnostikou, poradenstvím a léčbou. Základními nástroji psychologa jsou rozhovor, pozorování a případně psychologické testy. Psycholog obvykle pomáhá lidem, kteří mají potíže, které nezvládají vyřešit sami, nebo v situacích, které jsou náročné.

Základní forma rozhodnutí soudu ve věcí samé, tedy o celém předmětu sporu. Pouze v některých případech lze rozhodnout ve věci samé usnesením, ale to jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Proti rozsudku soudu prvního stupně lze podat tzv. odvolání, děti se k rozsudku mohou vyjadřovat a hájit v podaném odvolání své zájmy prostřednictvím opatrovníka, který je jim pro dané soudní řízení ustanoven. Proti rozsudku soudu druhého stupně (odvolacího soudu) už se odvolávat dále nelze, za určitých zákonem stanovených podmínek je možno podat jen tzv. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, což je mimořádný opravný prostředek.

Forma rozhodnutí soudu, většinou nikoliv ve věci samé (až na výjimky), ale spíše procesního charakteru – upravuje se jím např. průběh řízení před soudem anebo třeba forma zastoupení účastníka (u dítěte např. usnesení o ustanovení opatrovníka, u dospělého např. usnesení o přidělení advokáta na náklady státu, jestliže účastník řízení nemá peníze, aby si ho mohl sám zaplatit). Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení. Zákon vždy pro konkrétní případ stanoví, zda je nebo není možné proti usnesení podat odvolání, pokud ano, tak děti se k usnesení mohou vyjadřovat a hájit v podaném odvolání své zájmy prostřednictvím opatrovníka, který je jim pro dané soudní řízení ustanoven.

Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví jedna z těchto variant
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyzdění,
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
h) mučivé útrapy, nebo
i) delší dobu trvající porucha zdraví – nejméně v délce 6 týdnu, jak upřesňují soudní rozhodnutí.

Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. Zmíněnou „nikoli jen krátkou dobu“ praxe v podobě soudních rozhodnutí ustálila na délce nejméně 8 dnů – více než týden.

Neboli také interrupce, neboli, laicky řečeno, také někdy „potrat“. Jde o lékařský zákrok, kterým se z těla ženy vyjme plod (počaté dítě), těhotenství nepokračuje a dítě se nenarodí. Uměle přerušit těhotenství je možné ze zdravotních důvodů, pokud je ohrožen život nebo zdraví ženy anebo zdravý vývoj plodu anebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Je taky možné uměle přerušit těhotenství na žádost ženy, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu zdravotní důvody. V tomto případě na žádost ženy zákon umožňuje zákrok provést pouze ženě, která má trvalý pobyt na území České republiky a pokud jde o dívku mladší 16 let, tak jen se souhlasem zákonného zástupce, jestliže jde o dívku ve věkovém rozmezí 16-18 let, tak je nutno následně informovat zákonného zástupce o provedeném zákroku.

Je mezinárodní právní normou, která chrání práva dětí po celém světě. Více o tomto tématu v sekci Úmluva o právech dítěte.

Zákon, který upravuje povinnosti a odpovědnost státu (OSPOD) při zajišťování péče o ohrožené děti. Vymezuje práva a povinnosti dětí i jejich zákonných zástupců. Např. podle tohoto zákona může být dítěti omezen vstup do nevhodného prostředí, pokud jsou k tomu oprávněné důvody – diskotéky, sportovní stadiony atp.). Práva a povinnosti OSPOD a dalších fyzických a právních osob, které poskytují péči a ochranu ohroženým dětem – např. v zařízeních péče o děti vyžadující okamžitou pomoc, jako jsou Klokánky), i pravidla pro výkon pěstounské péče.

Zastupování nezletilého dítěte rodiči (příp. osvojiteli, je-li dítě adoptováno) v zájmu a jménem dítěte, anebo soudem jmenovaným opatrovníkem pro konkrétní věc tam, kde zastoupení rodiči není možné či vhodné anebo je obava, že by rodič nejednal v zájmu dítěte. Rodič je oprávněn zastupovat dítě v jeho zájmu ve všech případech, kde zákon stanoví podmínku zletilosti (18 let) a není ustanoven opatrovník, opatrovník naopak může zastupovat pouze v konkrétní věci, pro kterou byl soudem jmenován. Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. Nezletilá osoba nepotřebuje zákonného zástupce v takových případech a k takovým úkonům, kdy dítě je schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost chápat smysl svého jednání – pokud zákon anebo příp. vnitřní pravidla nějaké instituce nestanoví striktní podmínku věku 18 let.

Možnost člověka, aby mohl samostatně jednat a vystupovat a nepotřeboval k tomu zákonného zástupce. V drtivé většině případů se nabývá dosažením 18 let. Více viz definice zákonného zástupce.